LÁSKA

Napsal Drozdova66.bloger.cz (») 20. 11. 2010 v kategorii ŽIVOTNÍ MOUDRA, přečteno: 1498×
cid-1-02ed199402ed15dc0037f188c1257193.gif


Láska. ***

K čemu je láska člověku jako jsem já. Člověku kterého zavrhla vlastní rodina a vypověděli

ho z jeho rodné země. Proč by měl milovat někdo kým lidé opovrhují a kterého se bojí? A i kdybych miloval, jak by někdo mohl milovat mě? Nejsem člověk, už dávno jsem jím přestal být, jsem stín, přízrak který zahlédneš ráno ve městě, když jsou ulice ještě prázdné. Nemám přátele...
Ne, nebyl jsem vždycky takový, dřív...ano dřív jsem byl člověk, dřív se mě lidé nebáli, měl jsem přátele, znal jsem lásku. Teď to jsou jen staré vzpomínky, staré hořké vzpomínky...
Ptáš se jak sem se stal tím čím jsem teď ? Jak se někdo může takhle změnit? Řeknu ti jak. Může zato láska. ANO ta láska kterou lidé tak milují, ta láska která jim plete hlavy bez rozdílu věků, bohatým i chudým, vládcům stejně jako sedlákům. Může zato láska kterou teď proklínám a nenávidím. Kvůli ní pro mě ztratil život smysl, kvůli ní čekám na smrt, která nepřichází, jako na
vysvobození, jen kvůli tomu že řekla že se vrátí...Kdo že se vrátí? Ach tak...Moje láska... Moje láska byla - byla krásná jako letní úsvit, jako blankytně modré nebe, jako noc která září tisícem hvězd, ale hlavně - byla pro mě to nejdražší na světě. Kvůli ní jsem zradil svou rodinu, přátelé i vše v co jsem věřil.Žili jsme šťastně, milovali jsme se jako nikdo před námi: absolutně, jeden druhému oddáni, téměř jako by jsme byly jedna mysl...jedna bytost. Pak ona odešla - řekla že musí jít. Nadlouho. Ale slíbila mi svůj návrat, a já jí slíbil čekání.Čekání, čekání, čekání, nic jiného mi nezbylo. Zkus si useknout ruku nebo nohu, pak ten pocit vynásob stokrát, tisíckrát a budeš vědět jak se já cítím bez ní. Přišel jsem o kus srdce, kus duše. Kde byla předtím ona je teď jen ticho. Černá prázdnota bez citu.
A čekání. Ubíjející čekání na její návrat. Víš co je čekání, když ztratíš pojem o čase? VĚČNOST! Nezáleží na tom jak dlouho čekám, pro mě je to pořád věčná a neměnná šeď, bloudění bez cíle v nepřátelském světě lží a pomluv. A jediný důvod je slib který jsme si dali, já a ona, stín a láska...
Teď víš všechno, víš proč jsem se stal tím co tu vidíš a já zase vidím ve tvých očích, že mnou začínáš opovrhovat. Bojíš se, že bys mohl udělat to samé jako já - všechno opustit kvůli jedné dívce. Tak jdi, přidej se k ostatním lidem a žij svůj život s tou povrchní, prchavou iluzí lásky o které si myslíš že je pravá, kterou můžeš na povel přivolat a pak zase odehnat mávnutím ruky
jako obtížný hmyz. Než žít v takovém světě radši budu dál jen stínem svého bývalého lidství a budu čekat, dál čekat na její návrat. Na návrat své opravdové lásky, i kdybych se jí nikdy neměl dočkat.
Možná...
Snad...
Třeba se vrátí už zítra.

Autor Jan "Cpt.Bilsn" Trmal

Štítky: povídka
Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a jedenáct